Rozhovor s Karlosem Vémolou v Casino Royale Liberec

Karlos Vémola odpovídal na otázky moderátorky Denisy Gudelj

Celý rozhovor najdete také na Youtube kanálu Forbescasino.cz

Přímý odkaz na video zde.

• Karlosi, já tě vítám u exkluzivního rozhovoru pro Forbescasino.cz

Děkuji za pozvání.

• Začneme zlehka. Jak sis užil léto?

Já si nestihnul všimnout, že už je pryč. Takže jsem si ho asi docela užil. Po třiceti letech jsem měl první měsíc volna. Napřed jsem nevěděl, jak s ním naložit. Měsíc netrénovat. Nic nedělat. Pak to uteklo rychle.

• Takže rekonvalescence už je za tebou?

Já jsem vyměnil součástky a jedu dál…

• … Jsi Terminátor…

Přesně tak! Rekonvalescence za mnou ještě úplně není, ale já všechno dělám za běhu. Nezastavujeme! Máme Zpoždění! Takže vždycky přibrzdíme a jedeme dál.

• Karlosi, ty jsi známý tím, že máš doma takovou, dá se říct mini ZOO. Máš tam opravdu hodně zvířat a ne ledajakých. Mě by zajímalo, kolik jich doma vůbec máš?

Tak to vůbec nevím, kdybych to jednou spočítal.

• Ono se to hlavně pořád rozrůstá.

Rozrůstá. Já říkám, že jich je málo. Žena mi zvířata zakazuje. Já jí říkám, že když nebudou zvířata, musí být děti. Uvidíme, kam až se to rozroste. Mám toho hodně. Já zvířata miluju a věřím, že zvíře je zrcadlo člověka. Na rozdíl od člověka od zvířete dostanete přesně to, co mu dáte. To, co mu dáte, dostanete zpátky. U lidí tohle úplně neplatí.

• Dokázal bys jmenovat tvoje nejoblíbenější zvíře, co máš doma?

Nedokázal. Z toho jednoho důvodu. Ty to ještě nemůžeš vědět, ty ještě děti nemáš. Já mám čtyři a je to, jako by se mě někdo zeptal, jaký je tvoje nejoblíbenější dítě. A na to se nedá odpovědět. Každý má něco. Taková moje holčička je ta moje dvěstěkilová lvice, to je samozřejmě moje srdeční záležitost. Teďka do toho mám ještě princeznu, no je taky miláček. A když jdu krmit svého čtyřistakilového krokodýla, tak to je taky zas úplně o něčem jiném. Beastie boy, to je taky takový první člen rodiny. Každé zvíře má něco do sebe a každé zvíře mám, protože si ho pořizuju s velkým nadšením. Takže nemůžu říct, že některé je nejoblíbenější. Třeba asi domácí mazlíček není ryba, ale já mám takové unikátní světové kousky, že ten kdo rozumí rybám, tak by mi to třeba ani nevěřil. Já když jsem volal panu Vágnerovi, našemu nejlepšímu českému rybáři, a říkal jsem mu něco o rybách, tak říká: „To je blbost! To není možný!” Říkám: „Já se nebavím o nějakým případě. Já to mám doma v obýváku.” Tak jsem mu posílal nějaká videa. Já ta zvířata fakt miluju. Že bych vyzvednul jedno před druhým, tak to ne. Spíš ta, která mi chybí, bych mohl vyzvedávat. A těch je hodně. Ještě nemám toho svého vysněného slona, nemám svého velblouda.

• Ty máš v plánu slona, velblouda?

No jasně. Jasně. Nemám svého velblouda, Kamila, na kterým budu jezdit.

• A máš tam pro ně vůbec někde prostor?

Právě, že nemám. A to je, že žádný sen není dostatečně velký. Dream Big. A já, abych si mohl pořídit slona, tak potřebuju větší dům a větší pozemek. Takže budu mít radost, že mám slona. Moje žena bude mít radost, že máme větší dům a větší zahradu. A když má tvoje žena radost, tak jsou všichni spokojení. Protože, když je žena nespokojená, tak je velký problém. Takže budu ještě muset pár lidí zmlátit, než si pořídím ten pozemek a toho slona, no.

• Karlosi, ty jsi mluvil o rybách. Chováš některou z rybiček, kterou bys sis sám ulovil?

Já to tak mám. A to je ta konverzace, co jsem měl s panem Vágnerem. Já jsem ulovil dvoumetrového bílého sumce na Slapech, albína. Tak jsem ho hodil do akvárka. Mám v tom akvárku tropickou vodu, amazonskou. Mám tam rejnoky, arapaimy, bíložravé piraně, mám tam prostě ryby z celého světa.

• A jak se snesou?

Právě, že by se neměly snést. Ale ony se u mě mají dobře a snesou se. To je právo silnějšího. Přece jenom ten sumec má dva metry a nikdo mě to jako nevěří. Lidi ke mě musí přijít a musí se podívat. Já si myslím, že jsem takový světový unikát. Tak by se to nemělo dělat, ale já mám namíchanou tropickou Amazonii s českými rybami. A to je blázinec. Mě se to povedlo. Každý rok chodím a pouštím kapra do Vltavy. A lidi mi pořád říkají a píšou, ti idioti, že ho zabíjím. Má ten kapr větší šanci přežít na pánvi, nebo ve Vltavě? Já si myslím, že ve Vltavě má o 99 % větší šanci a oni mi pořád tvrdí, že nepřežije. Tak jsem na loňské Vánoce ty kapry koupil dva. Jednoho jsem pustil do Vltavy, s dětma, jako každý rok. A jednoho jsem dal do akvárka mezi piraně, rejnoky, sumce, arapaimy. A on tam žil! Úplně v pohodě tam žil, byl vypasený, tlustý. Já říkám, když přežije u mě v akvárku, tak přežije všude, i v té Vltavě. Je to jenom o tom těm rybám rozumět, buď jí zchladit, nebo ji ohřát. Tam jsou ty teplotní šoky. Ale to, že by ryba nepřežila ve Vltavě, to je blbost.

Pokračování rozhovoru zde >>